Marie Montessori

Italská lékařka, pedagožka, antropoložka a jedna z nejvýznamnějších osobností vzdělávání 20. století. Maria Montessori (1870–1952) za svůj život změnila způsob, jakým svět nahlíží na dítě, a tato změna trvá dodnes.

Žena v mužském světě (1870–1896)

Narodila se 31. srpna 1870 v italském městečku Chiaravalle. Otec, vojenský úředník, konzervativec. Matka, vzdělaná, podporující, milovala literaturu. Z rodičovského napětí mezi tradicí a moderností vyrostla žena, která se rozhodla nedělat to, co se „od ženy očekává".

V době, kdy ženy v Itálii neměly přístup na technické školy, prosadila si, proti vůli otce, studium na vyšší technické škole. Pak chtěla na medicínu. Univerzita v Římě její přihlášku odmítla. Maria si zařídila osobní audienci u papeže Lva XIII., aby s jeho přímluvou dostala výjimku. Dostala ji. V roce 1896 se stala první italskou lékařkou v historii.

Setkání s dětmi, které nikoho nezajímaly (1897–1906)

Po promoci dostala místo na klinice psychiatrie v Římě. Začala docházet do ústavů pro „mentálně postižené" děti, tehdy běžně držené v holých místnostech, bez podnětů, bez ničeho, na čem by mohly pracovat rukama.

Maria Montessori si všimla, že děti chňapou po drobcích z podlahy, ne z hladu, ale protože v té místnosti nebylo nic jiného, co by mohly osahat. Začala jim připravovat pomůcky. Nejprve jednoduché tabulky, písmena z papíru, geometrické tvary. A pozorovala.

Výsledek byl ohromující: děti, které byly považovány za „nevzdělavatelné", se naučily číst a psát natolik, že u státních zkoušek dopadly stejně jako „normální" děti z běžných škol. Maria si v ten moment uvědomila něco, co změnilo její život:

„Pokud takhle dopadly tyto děti, co teprve může dokázat zdravé dítě, kdyby dostalo stejnou péči?"

Casa dei Bambini, první škola, která nebyla školou (1907)

V roce 1907 jí byla nabídnuta zvláštní příležitost. V chudinské čtvrti San Lorenzo v Římě stavěli novou nájemní budovu. Děti dělníků se po nocích potulovaly po stavbě a ničily zařízení. Stavební společnost hledala někoho, kdo by se o ně přes den postaral. Tu „někoho" platili 50 lir měsíčně.

Maria souhlasila. 6. ledna 1907 otevřela v ulici Via dei Marsi 53 „Dům dětí", Casa dei Bambini. Děti tří- až šestileté, dosud bez jakékoli péče. Žádný učitel, jen ona a nějaká pomůcka.

To, co se v tomto Domě dětí stalo během jednoho roku, šokovalo svět. Děti, které předtím skoro neuměly mluvit, najednou samy psaly. Čtyřleté děti počítaly. Pětileté četly noviny. Bez učitele „před tabulí". Bez memorování. Bez trestů ani odměn. Maria jen pozorovala a připravovala prostředí.

Zprávy se rychle rozšířily. Casa dei Bambini navštívili novináři, vědci, politici. Královna italská. Americká spisovatelka Helena Parkhurst. Anna Maria z Anglie. Najednou všichni chtěli vědět: co tahle žena dělá jinak?

Mezinárodní fenomén (1909–1930)

V roce 1909 vyšla její první kniha Il metodo della pedagogia scientifica (česky později jako „Vědecká pedagogika"). Během několika let byla přeložena do desítek jazyků a začaly se otevírat Montessori školy po celém světě. Itálie, Španělsko, Anglie, Nizozemsko, USA, Indie, Argentina.

Maria objížděla svět s přednáškami. V USA ji v roce 1915 představili na světové výstavě v San Franciscu, kde nechala postavit „prosklenou školku", návštěvníci mohli sledovat skutečné Montessori prostředí v reálném čase. Tisíce lidí čekaly fronty, aby viděly děti, které samy od sebe pracovaly v tichém soustředění.

Tři nominace na Nobelovu cenu míru

Maria Montessori byla třikrát nominována na Nobelovu cenu míru (1949, 1950 a 1951). Nikdy ji nedostala, ale celá nominace stojí za zmínku. Komise totiž ocenila, že její pedagogika není „jen výchovou dětí", ale způsobem, jak vychovat generaci, která bude svobodněji myslet, respektovat druhé a hledat řešení místo konfliktů.

Indie, válka a poslední roky (1939–1952)

V roce 1939 odjela s synem Mariem do Indie na přednáškový pobyt. Brzy po jejich příjezdu vypukla druhá světová válka. Indie tehdy byla britskou kolonií, Maria pocházela z Itálie, z nepřátelské mocnosti. Byla internována. Trávila válečné roky v Indii v jakémsi „mírném domácím vězení".

Místo aby zatrpkla, využila těch let k nejhlubšímu rozvoji své pedagogiky. Vznikla zde její koncepce kosmické výchovy: širokého konceptu, který propojuje dítě s celým světem: přírodou, vesmírem, lidstvem, časem.

Po válce se vrátila do Evropy. Posledních pár let strávila v Nizozemsku, kde její syn vedl Mezinárodní Montessori asociaci (AMI), kterou založili spolu už v roce 1929. Maria Montessori zemřela 6. května 1952 v městečku Noordwijk aan Zee. Bylo jí 81 let.

Co po ní zůstalo

Dnes je na světě více než 22 000 Montessori škol ve více než 110 zemích. Montessori principy ovlivnily moderní psychologii, kognitivní vědu, design pomůcek a vzdělávací architekturu. Mezi známé absolventy Montessori škol patří zakladatelé Googlu (Larry Page a Sergey Brin), Jeff Bezos, Anne Frank, Gabriel García Márquez, princové William a Harry, Beyoncé.

Maria Montessori sama ale o sobě nikdy nemluvila jako o „géniovi". Říkala, že její pedagogika není její, že ji jen objevila tím, že pozorovala děti. Že to celé bylo už dávno tam, jen tomu nikdo nevěnoval pozornost.

„Nikdy jsem nevynalezla žádnou metodu. Jen jsem dala dětem příležitost žít."
Maria Montessori

Důležitá data

Tip: Pokud vás Maria Montessori zaujala, doporučujeme její knihy „Tajuplné dětství" (originální název Il segreto dell'infanzia, 1936) a „Absorbující mysl" (The Absorbent Mind, 1949). Obě jsou v češtině.