Možná jste to zažili: dítě, které měsíce nezajímala písmena, najednou chce vědět, jak se píše každá cedule ve městě. Nebo dvouleté, které trvá na tom, že boty musí stát přesně u dveří, jinak nastane konec světa. To nejsou rozmary. Marie Montessori pro ně měla název: citlivá období.
Co jsou citlivá období
Citlivé období je časové okno, kdy je dítě mimořádně naladěné na určitý typ učení. V tu chvíli se danou dovednost učí snadno, s radostí a bez velké námahy, jako by ji vstřebávalo samo. Když okno mine, neznamená to, že se dítě danou věc už nenaučí. Naučí, ale bude ho to stát víc úsilí a méně potěšení.
Marie Montessori si těchto oken všimla při dlouhém pozorování dětí. Zjistila, že se neobjevují náhodně, ale v zhruba předvídatelném pořadí a věku. A že nejlepší, co dospělý může udělat, je všimnout si jich a nepřekážet.
Hlavní citlivá období v kostce
Řád (zhruba 1–3 roky)
Tady patří ono trvání na tom, aby boty stály na svém místě a všechno mělo svůj řád. Pro malé dítě je vnější pořádek opora, ze které si staví vnitřní mapu světa. Když mu ji nabouráte (přesunete nábytek, změníte rutinu), může reagovat nečekaně silně. Není rozmazlené, jen ztratilo záchytný bod.
Pohyb a koordinace (0–4 roky)
Dítě musí lézt, nosit, přelévat, šplhat, balancovat. Pohyb není „vybití energie", je to způsob, jak se mozek učí. Když dítě nutíte sedět v klidu, berete mu nástroj učení.
Jazyk (0–6 let)
Mezi narozením a šestým rokem dítě nasaje jazyk (i dva nebo tři) způsobem, který dospělý nikdy nedožene. Mluvte na dítě skutečnými slovy, čtěte mu, pojmenovávejte. Kolem 4–5 let pak často přichází vlna zájmu o písmena a zvuky.
Smysly (2–6 let)
Dítě třídí, porovnává, hledá rozdíly v barvách, tvarech, zvucích, texturách. Tříbí si vnímání. Právě proto jsou smyslové pomůcky (a smyslové hry) v tomto věku tak přitažlivé.
Malé detaily (1–3 roky)
Dítě fascinuje broučka v trávě, drobeček na podlaze, knoflík. Vidí svět v rozlišení, které my dospělí dávno ztratili. Nechte ho dívat se.
Společenský život (2,5–6 let)
Postupně roste zájem o druhé děti, o pravidla, o „jak se to dělá". Tady se rodí zdvořilost a spolupráce, ne příkazem, ale nápodobou.
Jak citlivé období poznáte
Nečekejte tabulku s daty. Dítě vám to ukáže samo. Sledujte tři signály:
- Opakování. Dítě dělá tutéž věc znovu a znovu, dvacetkrát přesype rýži z misky do misky. Není to nuda, je to trénink.
- Soustředění. Najednou kolem sebe nevidí svět. Tento stav je vzácný, chraňte ho, nepřerušujte ho pochvalou ani otázkou.
- Radost z dovednosti. Ne z pochvaly, ale ze samotného „dokázal jsem to".
Co s tím jako rodič
Dobrá zpráva: nemusíte nic složitě plánovat. Stačí dvě věci.
Za prvé, pozorujte. Pět minut denně, kdy dítě jen sledujete a nezasahujete, vám prozradí, kde zrovna je. Bere si pořád stejnou aktivitu? Tahá vás za rukáv ke knížkám? Počítá schody? To je vaše mapa.
Za druhé, připravte prostředí. Když vidíte zájem o písmena, dejte do dosahu knížky a hru s hláskami. Když dítě přelévá, dejte mu konvičku a dvě misky. Nenuťte, jen nabídněte, a pak ustupte.
„Dítě není prázdná nádoba, kterou plníme. Je to plamen, který stačí nezhasit."
Nejčastější omyl: spěch
Citlivá období svádějí k pokušení dítě „postrčit". Vidíte zájem o čísla a hned chcete učit sčítání do sta. Tím ale zájem často zabijete. Citlivé období nefunguje na povel, funguje na nabídku. Dejte dítěti materiál o krok napřed a počkejte, až po něm samo sáhne. Vaším úkolem není urychlit, ale neopozdit.
A když okno na první pohled „prošvihnete"? Nic se neděje. Děti nejsou stroje a vývoj není jednosměrka. Jen to znamená, že příště si zájmu všimnete dřív.